THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DOMINE jsou další ze stále sílící smečky špagetožroutů, vyznávajících heroický speed metal... Narozdíl od poměrně početné frakce těch, kteří se svojí tvorbou vystavují posměchu a všem možným plesnivějícím pochutinám se však v tomto případě jedná o kapelu, která rozhodně stojí jak za zmínku, tak za poslech. Pozoruhodný je fakt, že se tohle seskupení kolem bratrské dvojky Enrico / Riccardo Paoli pohybuje na scéně už od roku 1986, ovšem na první album došlo až o téměř deset let později. Ale trpělivost se však pozvolna začíná vyplácet.
Nemusíte být dvakrát metaloví docenti, abyste jasně identifikovali sudičky DOMINE. Takže – především MANOWAR, pak také svoje prohodila nová vlna severského heavy metalu, kdesi v povzdálí mumlá požehnání Brian May a QUEEN... Vlastně kolem kolébky byla pořádná tlačenice, ale dítko takto počaté netrpí kleptomanií či podezřelou podobností kmotrům. Hlavní zásluhu nenese ani tak výhradní komponista a kytarista v jedné osobě Enrico Paoli, ale spíše zpěvák Morby. Nevím, neznám, nicméně ať mi nikdo neříká, že to není kastrát! Výšky až se panenky protáčejí, ale přitom dickinsonovsky hutné! A pak ty úžasné navztekané přechody k hysterickému řevu – tady se zase podepsal Eric Wagner. Bezchybně zmáknuté představení pozvedává místy lehce vyšeptalou hudební směsici alba Stormbringer Ruler.
Skutečně se žádné blýskání na časy nekoná. Vsadilo se na osvědčenou mixturu melodických riffů a klávesového symfonizování. Navzdory očekávání orchestrální smrště ala RHAPSODY jsem se dožil jednoznačně kytarových kompozic, které klapkostroj Riccarda Iacona vkusně načinčává. Není to špatné, nechybí tomu ten správný drive, ale chybí tomu pořádný a nápaditý refrén, vrchol, vzruch. Melodicky jsou skladby výborné, nevyhlížejí nikterak ošuntěle, ale pořádný chorus by neuškodil. DOMINE totiž bezvýhradně sázejí na osvědčenou recepturu bridge + refrén, jenže paradoxně právě „most“ bývá zajímavější refrénu. Čestnou výjimkou je zejména úchvatná pecka „Ride Of Valkyrie“, která začíná manowarácky mečivým recitálem Morbyho a španělky , následně se přehoupne do moc pěkného hymnu, který vrcholí fanfárou, převzatou z Wagnerovy Valkýry. A v refrénu se v dobrém světle ukazuje hlasová kompozice sborů. V tom rozhodně DOMINE starosti nemají. Stačí k tomu přidat kapku osvícení a bude všechno v cajku.
Pokud odmyslíme dosud pitvanou neřest, pak je Stormbringer Ruler šampión ve velmi potěšujícím zdravotním stavu. Blýskne se baladou „For Evermore“, kde Paoli zdařile xeroxuje rukopis střapaté legendy Briana Maye a velmi zdařilou desetiminutovkou „Dawn Of A New Day“ (jejíž nosný motiv se Taliánům tak zamlouval, že z něj vedeni heslem „ani notu nazmar“ naředili i intro...). Ani ostatní kompozice zbytečně nesomrují na kvalitě vrcholů desky, naopak je až s podivem, jak se DOMINE dokázali vyhnout svodům neúnosných klišé. Potěšující je i fakt, že se za každou cenu netlačí na pilu, takže se napasou i fanoušci nižších, než nadsvětelných temp. Při svižných i volnějších špacírech tímto albem potkáte jak nordickou mytologii, tak scifistu Franka Herberta („True Leader Of Men“) a fantazírujícího Michaela Moorcocka (velká většina skladeb na albu...). Zkrátka – pestrá směsice s pár mouchami, které však lze bez problémů vylapat. A pak by se mohly dít pořádné věci!
Zkrátka – pestrá speedová směsice s pár mouchami, které však lze bez problémů vylapat. A pak by se mohly dít pořádné věci! Potenciál v kapele určitě dříme, otázkou je, zda-li bude ochotna a schopna svojí hudbu posunout z početného italského stáda RHAPSODY plagiátorů.
7 / 10
Morby
- zpěv
Enrico Paoli
- kytary
Riccardo Paoli
- basa
Stefano Bonnini
- bicí
Riccardo Lacono
- klávesy
1. The Legend Of The Power Supreme (intro)
2. The Hurricane Master
3. Horn Of Fate - (The Chronicles Of The Black Sword – The End Of An Era part 2)
4. The Ride Of The Valkyries
5. True Leader Of Men
6. The Bearer Of The Black Sword (The Chronicles Of The Black Sword – The End Of An Era part 1)
7. The Fall Of The Spiral Tower 8. For Evermore (The Chronicles Of The Black Sword – The End Of An Era
8. Dawn Of A New Day – A Celtic Requiem (The Chronicles Of The Black Sword – The End Of An Era part 4)
9. Stargazer (bonus track)
Emperor Of The Black Runes (2004)
Strombringer Ruler (2001)
Dragonlord (1999)
Champion Eternal (1997)
Domine (demo) (1994)
Bearer of The Sword (demo) (1991)
Champion Eternal (demo) (1989)
Domine (demo) (1986)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Dragonheart Records
Stopáž: 58:06
Produkce: Luigi Stefanini Studio: New Sin Audio
šeď (Můj pseudonym nemá se zpěvákem této formace nic společného - shoda náhod.)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.